První zastávkou na našem malém letním tripu po Evropě byly Benátky. Popravdě jsem nevěděl, co od tohoto města čekat. Na internetu objevíte mnoho průvodců, kteří upozorňují na přemrštěné ceny všeho, rybí zápach zvláště v úzkých kanálech s téměř stojící vodou nebo všudypřítomní holuby na náměstí Svatého Marka. Naštěstí se považuji spíše za toho, kdo dává přednost vlastní zkušenosti a úsudku, a proto jsem si nenechal zkazit pohled na Benátky ještě před návštěvou.

Začátek cesty začíná tentokrát v Praze, odkud jsme letěli s Wizzairem na letiště Treviso, které je vzdálené od Benátek zhruba 30 km. Narazil jsem tady na opravdu výborný tarif Wizzairu. Letenky jsem kupoval asi 3 měsíce předem a jednosměrná letenka vyšla na směšných 329 Kč na osobu. Vlak do Prahy 229 Kč :-). A pak si někam nezaleťte. Pravda, odlet byl v 6:00 ráno, čili jsme si museli celkem přivstat, přičemž předchozí večer jsme ještě strávili v Praze s přáteli a šli spát kolem půlnoci. Budík v 3:30 ráno oznámil začátek naší dovolené. Rychle nakoupit snídani ve vietnamské večerce a autobusem na letiště. Let trval něco málo přes hodinku, čehož jsme samozřejmě využili doplněním spánkového deficitu. A kolem půl osmé už nás vítala slunná Itálie.

Z Trevisa jezdí do Benátek každou půlhodinu ATVO busy za 13€ zpáteční. Stánek je přímo v příletové hale o velikosti městského vlakového nádraží takže se neztratíte. Za 40 minut nás autobus dovezl na vlakové nádraží v Mestre, což je v podstatě větší město na pevnině a od benátského ostrova ho dělí pouze dlouhý most. Je obecně známo, že ubytování přímo v Benátkách patří k jedněm z nejdražších. Dá se však dost ušetřit, když jako místo odpočinku zvolíte pevninu. Právě v Mestre je spousta hotelů, hostelů a mnoho dalších typů ubytování. My byli ubytování v tomto campu. Dvě noci za 1667 Kč pro oba. Camp byl od vlakového nádraží asi 2,5 km, čili zhruba 15 minut autobusem. Ale protože jsme přiletěli velmi brzy, bylo krásně slunečno a check-in byl až od dvou, zvolili jsme cestu pěšky. Jak možná předpokládáte, do campu jsme dorazili asi po dvou hodinách a nejméně s deseti kilometry v nohách. Orientační smysl jsme zřejmě zapomněli v letadle. Náladu jsme si však spravili hned po značně znaveném příchodu do cíle. Velmi milá recepční nás ihned ubytovala, takže jsme nemuseli čekat až do těch dvou a ihned po vybalení jsme se naložili do jedné z vířivek, která byla hned vedle bazénu.
Další extra program jsme toho dne neměli, a tak jsme odpoledne strávili čerpáním sil na další náročnou cestu u bazénu. Večer jsme si šli projít Mestre a okusili místní vynikající kuchyni v ristorante. Dodatek pro fotbalové fanoušky. Pamatujete jak na Mistrovství světa v Brazíli v utkání Itálie – Uruguay Suaréz kousnul Chielliniho do ramena za což dostal několikaměsíční trest? Tak přesně tenhle zápas jsem sledoval v té restauraci. Přede mnou výtečná pizza. Naproti mně milující partnerka a okolo šílející Italové – i kuchař se vyběhl podívat z kuchyně, aby si mohl zanadávat pěkně hlasitě tak, jak to umí jen oni.
Následující den už do Benátek. Ihned po snídani jsme si na recepci zarezervovali místa v shuttle busu, který jezdil každou hodinu. Nejbližší volné místo bylo na 10 hodin. Po půlhodinové cestě nás autobus vyložil na velkém odstavném parkovišti Tronchetto pro vozidla přijíždějící do Benátek. Odtud se můžete dostat lodí nebo krátkou dvouzastávkovou nadzemkou na Piazzale Roma v západní části města. Benátky naštěstí nejsou nijak rozsáhlé. Z Piazzale Roma na náměstí San Marco je to pěšky jen lehce přes dva kilometry, přičemž si projdete skrze celé město. Procházeli jsme menšími či většími uličkami, přes náměstíčka a mostky přes kanály a musím přiznat, že jsem se opravdu cítil jako v jiném století. Benátky tvoří velmi hustá síť malinkých klikatých uliček a kanálů jimž vévodí jeden velký Grande Canal ve tvaru velkého otazníku. Proto v ulicích nepotkáte žádná auta. Zboží se tady převáží na trakařích či jiných podobných vozících. Nebo patřičně, po vodě. Jedinečnou atmosféru dotváří zpívající gondoliéři. Tady bych se zastavil u toho mýtu páchnoucích Benátek. Asi bude opravdu záležet na každém nosu a tomu jestli je někomu rybina příjemná, či ne. Při naší návštěvě byl zrovna červen, čili kolem 30°C a Benátky mi rozhodně nepáchnuly.

Orientační smysl se náhle nečekaně vrátil a přestože úzké uličky vypadají jedna jako druhá a je velmi jednoduché se v nich ztratit, na každé turisticky zajímavé místo jsme se dostali nejkratší možnou trasou. Ty hlavní věci jsou tady dobře značeny, takže k mostu Rialto nebo na náměstí San Marco trefíte dobře. První zastávkou a místem prvního odpočinku byl most Rialto.
Na obloze se to všelijak mračilo a my zasedli do kavárny přímo u mostu a pozorovali ruch kolem. Že jsme opět v cizině nám připomněla přívětivost a úslužnost obsluhujícího personálu. Počasí nevypadalo nejlépe. Začalo drobně mrholit. Ovšem na prohlídku Benátek jsme měli jen tento den, a tak jsme asi po hodince opět vyrazili dál. Jen co jsme prošli mostem Rialto, který je plný obchůdků se suvenýry, začalo hustě pršet. A my bez deštníků. Schování pod jedno podloubí jsme přemýšleli co dál. Začínalo pršet čím dál víc a na změnu to nevypadalo. Co se dá dělat, bůhvíkdy se sem zase dostaneme. Vybaveni zakoupeným deštníkem za 5€ jsme procházeli dál uličkami. Na náměstí San Marco v jihovýchodní části jsme dopluli po kotníky ve vodě, a rozhodně ne v pohodě. Náměstí i s přilehlým obrovským Dóžecím palácem a bazilikou je nádherné. K naší smůle jsme náměstím jen prosvištěli a utíkali se opět schovat. Naštěstí pár minut poté byl pro tento den a prakticky po zbytek dovolené s deštěm konec.
Posledním cílem Benátek byl kostel Santa Maria dell Salute na protějším břehu přes Grande Canal. Přes velký kanál vedou jen čtyři mosty a ten nejbližší z náměstí San Marco je Ponte dell’Academia, který je obtěžkán velkým množstvím tzv. zámků lásky. Po chvilce jsme se ocitli před mohutnou stavbou kostela s velkou kopulí. Něco málo z historie: Tento renesanční kostel byl postaven na oslavu konce morové epidemie v roce 1687 a je podpírán více než milionem dřevěných pilotů.
Nebyly by to Benátky, abychom se tady alespoň jednou neprojeli po vodě. Místní gondoly jsme nenašli levnější než 70€. Zvolili jsme dosti levnější variantu, a to cestu vaporettem, rozuměj vodním autobusem, jedna cesta 7€. Vaporetta projíždí oběma směry Velkým Kanálem z Piazzale Roma až k La Salute a zpět. Nalodili jsme se a projeli celým Velkým Kanálem zpět na Piazzale Roma a odtud autobusem zpět do campu.

Následující den už opět na letiště a směr Barcelona za dalšími zážitky. Shrnuto a podrtrženo, Benátky určitě stojí za vidění. Letenky za hubičku a opravdu se ocitnete v jiném světě o pár století nazpět. Až na ten déšť krásná romantická procházka.

PS: Omluva za kvalitu fotek ale počasí opravdu nějak nepřálo.