Na svém facebooku mám v současnosti 146 přátel. V porovnání s ostatními je to docela málo. Mí přátelé jich mají řádově o stovky více. Povídám si s nimi, čtu jejich příspěvky a statusy. Vím o co se zajímají a co se jim líbí. Ale přesto o nich vlastně nic nevím a oni neví nic o mně. Někdy je to dokonce tak, že když se s nějakým takovým přítelem potkám po delší době, připadá mi, že mluvím s úplně jiným člověkem, než s tím na profilové fotce. Než s tím, kterému se líbí stránka Healthy food a potkáte ho u stánky s hamburgery. Než s tím, který Vás minimálně třikrát denně žádá o vejce na svoji farmu.

facebook-is-like-a-jail-facebook-jokeJe to krásná iluze. Pan Zuckerberg a jemu podobní stvořitelé sociálních sítí nás dokonale uvedli v omyl. Konečně se cítíme sociálně začleněni. Myslíme si, že jsme součástí něčeho. Podléháme klamu, že se o nás naši přátelé skutečně zajímají. Oblíbenost naší osoby již neposuzujeme podle počtu přátel na narozeninové oslavě, ale podle počtu lajků u našich statusů a fotek. Přímo dychtíme po uznání a chvále na sociální síti. Problémem je však to, co zde sdílíme. Snažíme se tvářit lepšími, než ve skutečnosti jsme. Pečlivě vybíráme z padesáti stejných fotek sebe sama, kterou tam umístíme. Nemusím připomínat, že prohnat fotku nějakým super filtrem je dnes snad už povinným krokem. Stejně pozorně volíme slova do našich příspěvků. Musí být cool, musí vyjadřovat právě moderní životní náhled. A především musí znázorňovat lepší společenský status a lepší životní úroveň než je tomu u ostatních. Zde je nezbytností minimálně deset rádobyvtipných hashtagů. Získáváme pocit, že celému světu jasně a hlasitě dáváme najevo jak skvěle se máme. Je otázkou, zda na druhé straně někdo poslouchá.

Zvykli jsme si hledat zábavu, informace a uznání jinde a jinak. Pokud nám nevyhovuje přítomné osazenstvo u stolu, pokud nás málo baví, málo nás chválí, poskytují nám málo zaručených šokujících informací (drbů), stačí vytáhnout mobil a hledat tytéž věci na síti. Určitě jste si toho všimli. Mnohdy restaurace, bary, cluby vypadají jako jedna velká internetová kavárna, jen místo počítačů mají hostě ve svých rukou telefony. Přestáváme se doopravdy seznamovat, randit. Mnohé páry mluví o svém prvním rande. O místu, kam šli, co dělali. Neuvědomují si však, že jejich první rande už dávno proběhlo online. Tisíce slov si už předtím napsali. Vědí už o sobě hodně. Dokonce někdy ví i to, co by se osobně říct styděli. Extrémní, leč ne ojedinělý případ je i ten, kde se tito dva jedinci vidí navzájem polonazí, ač se dosud naživo ještě neviděli. Často si tváří v tvář už toho nemají moc co říct. Maximálně dál rozvíjejí započatou konverzaci.

Jak už to tak bývá, naše děti přebírají naše návyky. Jsou zvyklé nás vidět neustále s mobilem v ruce. Chtějí se nám podobat a napodobovat nás. Již v útlém věku chtějí používat tablet či telefon. Jinou zábavu už skoro neznají. Čas tráví doma. Pokud chtějí komunikovat pak zase online způsobem. Myslíme si, jak jsou naše děti společenské, ale přímá lidská interakce jim chybí. Vychováváme bytosti, které nebudou mít problém vyznat lásku přes internet, ale budou mít problém se druhým podívat do očí.

Zkuste zvednout oči od Vašich displejů a zjistíte, kolik je toho kolem Vás zajímavého a kolik toho stojí za to vidět, prožít, cítit. Ne, nemusíte to okamžitě fotit a sdílet a ukazovat všem. Jen ten okamžik prožívejte a užívejte. Stačí jedno opravdové spojení mezi Vámi a někým jiným namísto desítek žádostí o přátelství na síti. Stačí plodná, obohacující konverzace s jedním člověkem na stejně vlně osobně, než deset konverzací o ničem ve stejných čas online. Můžete totiž promarnit třeba právě okamžik, kdy se zamilujte při pohledu do očí druhé osoby. Může se stát, že neuslyšíte první slova Vašeho dítěte, protože si budete zrovna číst slova někoho, koho v životě neuvidíte. Můžete toho ztratit hodně a náprava bývá velmi obtížná.
Pamatujete si, který Váš příspěvek získal zatím nejvíc lajků? Já taky ne. A pamatujete si, co Vám v životě zatím udělalo největší radost? Na konci života budete bilancovat. A v mysli se Vám vynoří spousta zážitků, spousta obrazů a hlasů. Určitě si ale nebudete si však vybavovat jednotlivé fotky, statusy, příspěvky a hesla na facebooku. Přestaňte psát a začněte mluvit. Oprostěte se od lajků a začněte chválit. Přestaňte se fotit a běžte mezi lidi. Nemusím připomínat, abyste mobil protentokrát nechali doma.

Inspirace tohoto článku zde.

Related Articles